— Jazyk —

Slovesa

Přechodníky

• Jsou to slovesné tvary neurčité

• Vyjadřují číslo, čas, slovesný rod, vid a jmenný rod

• Lze jimi vyjádřit jeden z děju, pokud mají společný podmět

• Mají 3 tvary:

• Pro rod mužský a číslo jednotné

• Pro rod ženský a střední rod čísla jednotného

• Pro všechny 3 rody množného čísla

Přechodník přítomný

• Vyjadřuje současnost s obsahem přísudku v přítomnosti, minulosti, budoucnosti

• Tvoří se od:

• Kmene přítomného

• Sloves nedokonavých pomocí -a, -auc, -ouce nebo -ě, -e, -íc, -íce

• Pro výběr je důležitá podoba koncovka čísla množného, oznamovacího způsobu přítomného času

• Př.:

• Nesa, nesouc, nesouce

• Tiskna, tisknouc, tisknouce

• Maže, mažíc, mažíce

• Kupuje, kupujíc, kupujíce

• Dělaje, dělajíc, dělajíce

Typy sloves

• Plnovýznamová
• Mají sama o sobě věcný význam (sahat, skákat, apod...)
• Pomocná slovesa
• Vlastní pomocná slovesa
• Způsobová slovesa
• Fázová slovesa

Tvary sloves

• Určité tvary sloves
• Vyjadřují: Osobu, čislo, čas způsob, rod, vid, třída a vzor
• Např.: myslím, počítám, oblékám se
• Neručité tvary sloves
• Jsou to infinitivy, přechodníky, příčestní minulé a příčestní trpné
• Např.: blikat, atd...
• Jednoduché tvary sloves
• Jednoduché plnovýznamové tvary
• Např.: přijdu, koupím, rozešleme
• Složené tvary sloves
• Obsahují plnovýznámové sloveso + pomocné sloveso
• Např.: byl bych přišel, začal jsem se učit a pod

Mluvnické kategorie sloves

• Osoba
• Já, Ty, On/Ona/Ono - My, Vy, Oni/Ony/Ona
• Číslo
• Jednotné
• Množné
• Čas
• Minulý
• Přítomný
• Budoucí
• Způsob
• Oznamovací
• Rozkazovací
• Podmiňovací
• Rod
• Činný - Podmět je konatelem děje
• Trpný - Podmět není konatelem děje (podmět trpí činy někoho jiného)
• Vid
• Dokonavý - Ohraničený děj, ukončený
• Nedokonavý - Neukončený děj (dá se přidat "BUDU" k infinitivu daného slovesa)
• Třídy a vzory:

Číslovky

• Ohebný slovní druh
• Číslovky označují počet, množství, pořadí, atd....

Zájmena

• Ohebný slovní druh
• Zastupují podstatná jména
• Druhy:
• Osobní = já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona a zvratné zájmeno se (si)
• Přivlastňovací = můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj
• Ukazovací = ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
• Tázací = kdo, co, jaký, který, čí (stojí na počátku tázacích vět) 
• Vztažná = kdo, co, jaký, který, čí, jenž (spojují věty v souvětí) 
• Neurčitá = někdo, něco, něčí, některý, nějaký; kdosi, cosi, čísi, kterýsi, jakýsi; někdo, leckdo, kdekdo (apod.), každý, všechen (vznikají ze zájmen tázacích předponami ně-, lec-, kde-, leda-, málo- a příponami -koli(v), -si aj.)
• Záporná  = nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

Přídavná jména

• Ohebný slovní druh vyjadřující nějakou vlastnost jména ke kterému se važí
• Určujeme u nich rod, číslo, pád a vzor

• Druhy:
• Tvrdé ( vzor = mladý )
• Měkké ( vzor = jarní )
• Přivlastňovací ( vzor = otcův, matčin )

Podstatná jména

• Ohebný slovní druh
• Druhy:
• Konkrétní
• Abstraktní
• Hromadná
• Pomnožná
• Látková
• Vlastní
• Obecná

Tvarosloví (morfologie)

• Část mluvnice (gramatiky)

• Nauka která se zabývá tříděním slov ⇒ na slovní druhy a další mluvnické kategorie

• Třídění slov:

1. Třídění slov

• Slova ohebná

• Slova neohebná

2. Číslo

• Jenotné

• Množné

3. Jmenný rod

• Mužský

• Ženský

• Střední

Nauka o slově

• Slovní zásoba ⇒ všechna slova daného jazyka (neustále se vyvíjí)

• Způsoby obohacování slovní zásoby

• Tvoření nových slov

• Vznik nového významu slova

• Vznikem nových sousloví

• Přejímáním slov

Tvoření nových slov

           Základové slovo ⇒ slovo od kterého je jíné slovo odvozeno (např.: smrk ⇒ smrkový)

• Odvozování

• Předponou

• Příponou

• Koncovkou

• Předponou + příponou

• Předponou + koncovkou

• Skládání

• Např.: tepl / o/ měr

• Vznikají složeniny, obsahují nejméně dva slovotvorné základy

• Dělí se na:

• Vlastní

• Nevlastní

• Zkracování

• Vznikají:

• Písemné zkratky např.: ČR

• Zkratková slova např.: Čedok

• Zkratky jiného druhu např.: atd...

Zvuková stránka jazyka

• Samohlásky - nejmenší jednotky řeči, z kterých se skládají slova

• Vokály

• Výdechový proud má volný průchod

• Můžeme je zazpívat (tóny)

• Většinou jsou znělé a ustní

• Dělí se na

• Krátké - A, E, I, O, U

• Dlouhé - Á, É, Í, Ó, Ú

• Dvojhlásky

• Dělí se na:

• Tvrdé - H, CH, K, R, D, T, N

• Měkké - Ž, Š, Č, Ř, C, J, Ď, Ť, Ň

• Obojetné - B, F, L, M, P, S, V, Z
  

• Souhlásky

• Dělí se na:

• Znělé - B, V, D, Ď, Z, Ž , G, H, R, L, M, N, Ň, J

• Neznělé - P, F ,T ,Ť, S, Š, K, CH, C, Č

• Podle místa artikulace souhlásky dělíme na:

• OBOURETNÉ = B, P, M

• RETOZUBNÉ = V, F

• PŘEDNÍ ZUBODÁSŇOVÉ = D, T, N, Z, S, C, L, R, Ř

• ZADNÍ ZUBODÁSŇOVÉ = Ž, Š, Č

• PŘEDOPATROVÉ = Ď, Ť, Ň, J

• ZADOPATROVÉ = K, G, CH

• HRTANOVÉ = H

• Podle způsobu artikulace souhlásky dělíme na:

• ÚSTNÍ ZÁVĚROVÉ = B, P, D, T, Ď, Ť, G, K

• NOSOVÉ ZÁVĚROVÉ = M, N, Ň

• POLOZÁVĚROVÉ = C, Č

• ÚŽINOVÉ = V, F, Z, S, Ž, Š, J, CH, H

• BOKOVÉ = L

• KMITAVÉ = R, Ř

• Slabika

• Základem slabiky je samohláska (převážně)

• Dělí se na:

• Otevřené - končí samohláskou

• Zavřené - končí souhláskou

• Melodie

1. Věty oznamovací

2. Věty tázací zjišťovací

3. Věty tázací doplňovací

4. Věty rozkazovací a přací

5. Věty zvolací

15. stol. - Humanismus

• Od ruhé polovniny 15. století po bitvě na bílé hoře

• Dalši rozkvět českého spisovného jazyka

• Rozšířila se slovní zásoba, hlavně příjmáním slov z latiny, z romanských jazyků a z němčiny

• Koncem 16. století se ustálila mluvnická stavba

• Vrcholem jazykového tvoření byl jazyk Bible kralické a spisy a slovníky Daniela Adama

15. století - Hustitsví

• První polovina 15. století

• Čeština rychle nabyl mluveného rázu

• Rozširovala se aktivní i psivní znalost spisovného jazyka

• diakritický pravopis - místo spřežek zavedeny rozlišovací znaménka

Překlad vývoje českého jazyka

1. Čeština doby staré

• Pračeština (10. století - 1. polovina 20. století)

• Staročeština (14. a 15 století)

2. Čeština doby střední

• Humanistická (16. století)

• Barokní (Po roce 1620 - poslední třetina 18. století)

3. Čeština doby nové

• Novočeština - od národního obrození (od 70. let 18. století) až doposud

• 1. Nejstarší spisovný jazyk - staroslověnština (užívali jí věrozvěstové na našem uzemí)

• 9. století se vyskytují české osobní a vlastní jméno - Tzv. Bohemika, ale již velmi ojediněle

• Bohemik postupně přibývá s rozvojem latinsky psané literatury domovního původu, především kronik (Kosmova kronika - dokončena 1125)

• Souvislá, česky psaná literární díla vznikají až od konce 13. století

• Ve 14. století neobyčejný rozkvět češtiny, hlavně za vlády Karla IV. - čeština se šíří mezi šlechtu, učence na nové univerzitě pražské a dokonce i na královském dvoře

• Bartoloměj z Chlumce (Klaret) zpracoval odbornou terminologii pro všechny obory zaskoupené na Karlově univerzitě

Vývoj ČJ

• Český jazyk patří do skupiny slovanských jazyků

• Slovanské jazyky se vyvinuli ze společného jazykového základu - praslovanština

• Vývojem čj se zabývá hisorická a srovnávací gramatika

• Rozmach tohoto oboru 18. a 19. století

• Zásadní zjištení = podobnost slov mezi jazyky

• Objevení sanskrtu = Williamem Jonesem

Hlavní osobnosti v zahraničí:

• Jakob Grimm

• Považován za zakladatele historické gramatiky

• Rasmus Rask

• Studoval a popisoval příbuzenské vztahy mezi skandinávskými a germánskými jazyky, ale i dalšími

Hlavní osobnosti u nás

• Josef Dobrovský

• Josef Jungmann

• Pavel Josef Šafařík

Časová osa:

Asi 3000 př. n. l. - rozpad Indoevropského prajazyka

700 - 200 př. n. l - raná praslovanština

400 - 800 př. n. l. - Klasická prasovanština

800 - 1000 n. l. - pozdní praslovanština